Súvisiace články:
- Jak závazná jsou úpravidla lyžařské federace; Jan VUČKA,
- príspevok publikovaný 05.05.2005 na stránke JINEPRAVO.cz
„Lyžař musí přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem, terénnim, sněhovým a klimatickým podmínkám, výhledovým poměrům, hustotě provozu, teda celkové situaci na (sjezdové, příp.i běžecké) trati, aby měl možnost včas a v dostatočné vzdálenosti reagovat třeba i na nenadálou překážku, což současně znamená, že nesmí vjíždět do míst, kam nevidí. Pokud tato pravidla nedodrží, pak nelze mít za to, že se choval v souladu s požadavky zakotvenými v ustanovení § 415 obč. zák. v rámci tzv. obecné prevenční povinnosti. Způsobí-li porušením těchto pravidel jinému těžkou újmu na zdraví, přichází v úvahu při splnění dalších zákonných podmínek právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst.1 tr. zák.(* Tr. zák. ČR)“Najvyšší súd ČR odmietol dovolanie obvineného J.Z. proti rozsudku Krajského súdu v Českých Budějoviciach zo dňa 15.09.2009, sp. zn. 23 To 510/2009, ktorým rozhodol ako odvolací súd v trestnej veci vedenej na Okresnom súde v Prachaticiach pod sp. zn. 4 T 106/2008.
Úplné znenie uznesenia Najvyššieho súdu ČR je k dispozícii - TU
Rozsudkom Okresného súdu v Prachaticiach zo dňa 03.06.2009 bol obvinený J.Z. uznaný za vinného z trestného činu ublíženia na zdraví, za ktorý mu bol uložený trest odňatia slobody v trvaní 6 mesiacov, ktorého výkon bol podmienečne odložený na skúšobnú dobu jeden rok. Súčasne mu bola uložená povinnosť nahradiť škodu poškodenej Odborovej zdravotnej poisťovni zamestnancov bánk, poisťovní a stavebníctva vo výške 55 897 Kč, pričom poškodení V.V., T.V. a L.V. boli odkázaní so svojimi nárokmi na náhradu škody na občianskoprávne konanie.
Proti uvedenému rozsudku podali obvinený i všetci poškodení odvolanie. Krajský súd v Českých Budějoviciach o ňom rozhodol rozsudkom zo dňa 15.09.2009, tak, že podľa § 258 odst. 1 písm. b), f) Trestného poriadku ČR napadnutý rozsudok zrušil v celom rozsahu podľa § 259 odst. 3 Trestného poriadku ČR tak, že obvineného uznal vinným, že:
„dne 22.02.2008 kolem 20.15 hodin na Z., k.ú. obce S., na sjezdovce K., jako lyžař na sjedzových lyžích ve spodní částí sjezdovky, poblíže stanoviště vleků, nevěnoval dostatečnou pozornost situaci na sjezdovce a v důsledku toho nestačil včas reagovat na nezl. lyžařku V.V., která po předchozím přibrzďování sjížděla šikmo volnou jídzou ke stanovišti vleků v doprovodu svého otce T.V., který se pohyboval za dcerou s odstupem několika metrů a jistil ji tak zezadu, přičemž po přejetí přední částí jejích lyží zleva nezletilou srazil a při nárazu zejména do krajiny břišní či na levou dolní část hrudníku této způsobil oděrku na levé tváří, kousnutí do rtu a roztržení sleziny s nutností jejího operačního odstranění, tedy těžké zraňení pro poškození důležitého orgánu, s dobou léčení v trvání nejméně osmi týdnů a s trvalým závažným následkem v podobě snížené obranyschopnosti organismu vůči infekci“
Uvedené konanie obvineného odvolací súd právne kvalifikoval ako trestný čin ublíženia na zdraví podľa § 224 odst. 1 Trestného zákona ČR (v súčasnosti podľa § 147 Trestného zákona ČR) a podľa tohto ustanovenia mu uložil trest odňatia slobody v trvaní šesť mesiacov, ktorého výkon podľa § 58 odst.1 Trestného zákona ČR a § 59 odst. 1 Trestného zákona ČR podmienečne odložil na skúšobnú dobu jeden rok. Podľa § 228 odst. 1 Trestného poriadku ČR mu uložil povinnosť nahradiť škodu poškodeným Odborovej zdravotnej poisťovni zamestnancov bánk, poisťovní a stavebníctva, P. vo výške 55 897 Kč, V.V. vo výške 54 408 Kč, T.V. vo výške 10 904 Kč a L.V., vo výške 4207 Kč.
Z ODÔVODNENIA:
„V této souvislosti je zapotřebí akcentovat, že aplikace § 415 obč. zák. přichází v úvahu jen (a v daném případě právě) tehdy, není-li konkrétní právní úprava, vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Odpovědným podle občanského zákoníku nebude ten, kdo si v občanskoprávním styku počíná podle podmínek konkrétní situace natolik bedlivě (pozorně, ohleduplně), aby při tom nezpůsobil škodu na zdraví, majetku, právech jiného, přírodě či životním prostředí.
Lze proto uzavřít, že porušením právní povinnosti z hlediska obecné odpovědnosti za vzniklou škodu je i nedodržení občanskoprávní prevence podle § 415 obč. zák. Z takové odpovědnosti by se v daném případě obviněný mohl vyvinit pouze za shora uvedených předpokladů. Ty však u něj dovodit nelze, neboť si nepočínal s dostatečnou pozorností, ohleduplnosti a předvídavosti, aby možné újmě na zdraví předešl; výše popsaná skutková zjištění zjevně svědčí o opaku“.
„Význam pravidel vydaných Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS) - (text pravidiel FIS na stránke FIS, slovenské znenie základných pravidiel nájdete - TU) jako jediného regulačního prostředku u tohoto do jisté míry riskantního rekreačního sportu nelze bagatelizovat způsobem, jímž to činí dovolatel, zejména proto, že jiná pravidla stanovena nejsou a jejich potřeba je evidentní. Zpochybňova-li obviněný v tomto směru závěry odvolacího soudu o tom, že porušil tato pravidla v bodech č. 1 až č. 4, Nejvyšší soud dodáva, že pokud by si počínal tak, jak mu ukládalo pravidlo č. 1 (aby se choval tak, aby neohrozil nebo nepoškodil někoho jiného), ke střetu s poškozenou a jejímu následnému zraneňí by nedošlo. Soudy obou stupňů totiž zjistili, že (obviněný) přijížděl po lyžařském svahu shora, otce poškozené, která se pohybovala před ním, předjížděl (resp. podjížděl) zleva. Proto měl zvolit jízdní stopu tak, aby oba tyto lyžaře jedoucí před ním neohrožoval (pravidlo č. 3), neboť jen tak by splnil povinnost poskytnout jim dostatek prostoru pro všechny jejich pohyby (pravidlo č. 4). Vzhledem k tomu, že se jednalo o noční lyžování, bylo rovněž povinností obviněného jít s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost , na kterou vidí (pravidlo č. 2)
Z uvedených pravidel lze tak v obecné rovině dovodit, že lyžař musí připůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem, terénnim, sněhovým a klimatickým podmínkám, výhledovým poměrům, hustotě provozu, tedy celkové situaci na (sjezdové, příp. i běžecké) trati, aby měl možnosť včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat třeba i na nenadálou překážku, což současně znamená, že nesmí vjíždť do míst, kam nevidí. Pokud tato pravidla nedodrží, pak nelze mít za to, že se choval v souladu s požadavky zakotvenými v ustanovení § 415 obč. zák. v rámci tzv. obecné prevenční povinnosti.“
„Obviněnému z hlediska jeho zavinění na způsobeném následku je třeba přičítat vedomou nedbalost ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. (tr. zák. ČR), neboť „.....skrze svoji zkušenost sportovní.....měl vědet, že způsobem v trestním zákoně uvedeným zájem zákonem chráněný porušit nebo ohrozit může, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové ohrožení nezpůsobí“ (z odôvodnenia rozsudku Krajského súdu v Českých Budějoviciach)
