SKUTKY SPÁCHANÉ V PROSPECH ORGANIZOVANEJ ZLOČINECKEJ SKUPINY:
§ 108
Ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny
(1) Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené v trestním zákoně se u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny zvyšuje o jednu třetinu. Takovému pachateli soud uloží trest odnětí svobody v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody, nejsou-li zároveň splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58.
Definícia „organizovanej zločineckej skupiny” podľa § 129 Trestného zákoníka ČR:
§ Organizovaná zločinecká skupina
Organizovaná zločinecká skupina je společenstvím nejméně tří trestně odpovědných osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.
RECIDÍVA:
§ 59
Mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody
(1) Pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3), ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán, může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena.
(2) Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody může po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat dvacet let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí horní hranice převyšovat třicet let.
Definícia „zvlášť závažného zločinu” podľa § 14 ods. 3 Trestného zákoníka ČR:
(3) Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.
V ČR ide o obzvlášť závažný zločin ak má hornú hranicu najmenej 10 rokov, v SR ide o obzvlášť závažný zločin, ak má dolnú hranicu najmenej 10 rokov, čo je zásadný rozdiel.
V ČR sú teda, všetky „ekonomické trestné činy“ s najprísnejšou trestnou sadzbou 5 až 10 rokov trestu odňatia slobody obzvlášť závažnými zločinmi, na ktoré sa okrem iného vzťahuje aj § 59 Trestného zákoníka ČR o mimoriadnom zvýšení trestu odňatia slobody pri recidíve.
Pri sadzbe 5 až 10 rokov sa trestná sadzba zvyšuje na 5 až 160 mesiacov (13 rokov a 4 mesiace)
Polovica medzi 5 rokmi (60 mesiacov) a 13 rokmi a 4 mesiacmi (160 mesiacov) je 110 mesiacov (9 rokov a 2 mesiace).
Z uvedeného vyplýva, že pri recidíve (§ 59) alebo pri spáchaní trestného činu v prospech organizovanej zločineckej skupiny (§ 108) sa pri najprisnejšej sadzbe za majetkové a hospodárske trestné činy (sadzba 5-10 rokov) trest odňatia slobody ukladá vo zvýšenej trestnej sadzbe 9 rokov a 2 mesiace až 13 rokov a 4 mesiace.
UKLADANIE ÚHRNNÉHO, SÚHRNNÉHO a SPOLOČNÉHO TRESTU
Ďalšie pravidlo právnej úpravy ČR (§ 43 a 45 Trestného zákoníka ČR) umožňujúce uloženie trestu odňatia slobody v trestnej sadzbe, ktorej horná hranica sa zvyšuje o jednu tretinu je upravené pri ukladaní úhrnného trestu, súhrnného trestu a spoločného trestu za pokračujúci trestný čin.
§ 43
Úhrnný a souhrnný trest
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.
(2) Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
§ 45
Ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu
(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. V rámci společného trestu za pokračování v trestném činu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
(2) Ustanovení § 43 a 44 se obdobně užijí v případě, kdy je současně ukládán trest za více trestných činů.
(3) Ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu se užije i tehdy, je-li dřívější odsouzení takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
